Hra Jiřího Hubače vypráví o problémech středoškolského profesora, penzisty Barchánka, který ještě učí svůj milovaný dějepis, otce dospívajícího jediného syna. Otec vyučuje na průmyslové škole ve třídě, kam chodí i jeho syn Honza. Otcova pozice ve škole, jeho velkorysý, chápavý, často až příliš měkký vztah k mládí mu příliš neimponuje. Barchánek není schopen trestat a ponižovat špatnými známkami. Honza se za otce stydí a vzdoruje mu. Ve hře podstupují zkoušku oba - nejen syn, ale i otec a jeho tak snadno zranitelná dobrota a víra v odpovědnost nastupující generace, kterou je třeba chápat a věřit jí. Autor se snažil nalézt objektivní pohled na generační problém mládí a stáří.