Příběh napsal filozof Denis Diderot podle skutečné události, která se odehrála v Paříži v letech 1757-60. Své dvacetileté i mladší dcery dávali tehdy rodiče do klášterů, aby je nemuseli živit a platit jejich věna. Oděny jako nevěsty byly dívky zasnoubeny s Kristem a v klášterech zůstávaly do své smrti. Suzanne se rozhodli rodiče dát do kláštera, aby její matka vykoupila svůj hřích. Byla nemanželské dítě. Museli za její přijetí hodně zaplatit, přesto byla za matčino selhání i zde považována za méněcennou.

Pod nátlakem rodičů i řádových sester nakonec souhlasí a stane se jednou z nich. V klášteře je trestána za sebemenší prohřešek, mnoho dní stráví ve studené a vlhké kobce. Když se dozví, že její otec i matka zemřeli a jméno svého pravého otce nezná, je si jista, že zůstala na světě úplně sama. Přesto napíše tajně žádost o propuštění z řádu. Je však před tímto krokem varována advokátem i sestrami. Při výměně názoru s matkou představenou Suzanne ve vlně emocí vykřikne, že nechce řád ani víru, že chce být svobodná. Obvinění z toho, že je posedlá ďáblem, na sebe nenechá dlouho čekat.