Film evokuje osudy nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996), vypuzeného do amerického exilu (1972). Odloučený od rodného Sankt Peterburgu (do roku 1991 to byl Leningrad; jeho náhradu hledal v Benátkách, kde je pohřben), napsal memoárovou prózu. Z ní vyšel scenárista Arabov, když naplňoval režisérovu představu fragmentární struktury hraných výjevů, tmelených tokem animovaně pojednaných asociací. Souputníky dětství a zrání básníka jsou rodiče, vnímaní v neměnné podobě. Jejich láska ho provází válečnými i poválečnými peripetiemi, chrání před útoky antisemitismu a nepřízní režimu. Konflikt s dějinami se prolíná do intimních detailů rodinného zázemí, jak si je vybavuje paměť nezatížená nenávistí. Nemalou roli tu hraje i palác knížete Muruzi, kde rodině přidělili jeden a půl pokoje. Je součástí magické atmosféry města, v němž se Brodskij zrodil jako básník, po němž tesknil do konce života a do něhož se vracel toužebnými vzpomínkami.