„Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři.” Tato věta, která zazněla na radě ministrů v roce 1941, zahájila etnické vyhlazování na východní frontě. Film je komentářem k tomuto výroku. Naše temné dějiny nejspíš nejlépe zachycuje zhrozený pohled anděla dějin, o němž píše Walter Benjamin, „jehož tvář je obrácena k minulosti. Kde vidíme řetězec událostí, tam on vidí jednu jedinou katastrofu, která neustále vrší trosky na trosky a vrhá mu je pod nohy. Anděl by chtěl setrvat na místě, vzbudit mrtvé a zcelit vše roztříštěné. Ale bouře, která se žene z ráje, se mu opřela do křídel s takovou razancí, že je již nedokáže přivřít. Nevyhnutelně ho odnáší do budoucnosti, k níž je otočen zády, zatímco před ním až do nebes narůstá hromada trosek. Této bouři pak říkáme pokrok.“