Podle statistik se více než jedno ze dvou tisíc dětí rodí bez jednoznačného pohlaví. Od 50. let se tyto děti operativně „korigují“ tak, aby odpovídaly ženskému nebo mužskému pohlaví. Intersexuální děti přesto, nebo právě proto vyrůstají s pocitem nenormálnosti. Jiné objevují svou odlišnost až v pubertě a teprve tehdy procházejí operativní a hormonální úpravou těla. Důsledkem bývá obtížná intimita nebo dlouhé hledání vlastní genderové identity a osobního štěstí. Autor filmu patří k aktivní skupině intersexuálních lidí, kteří se k vlastnímu osudu vyjadřují čím dál otevřeněji. Natáčí svědectví lidí z několika kontinentů. Všichni se museli celoživotně vypořádávat s tím, že neodpovídají dělení lidí na dvě pohlaví, nebo museli napravovat důsledky fatálních rozhodnutí, která za ně udělali jiní. Snímek je kritikou reduktivního přístupu k genderu v oblasti medicíny. Vzhledem k početnosti intersexuálních jedinců téma filmu rozhodně není okrajové, přesto se o něm příliš nemluví.