Třiatřicetiletý indický lékař Jaš Pal Suri nebyl jediný, kdo v šedesátých letech odešel do Velké Británie za lepším uplatněním. Manželka s dcerou šly s ním, ale zbytek rodiny zůstal v Indii. Aby se rodinná pouta nezpřetrhala, koupil Jaš dvě osmimilimetrové kamery a k nim projekční techniku. Jednu ze sad poslal i se svým prvním audiovizuálním „dopisem" příbuzným do Indie. O mnoho let později se starší Jašova dcera, Sandhja Suri, rozhodla využít této rodinné „korespondence" k vytvoření svého prvního celovečerního dokumentu.

Otcovy staré i současné nahrávky zkombinovala s intruktážními filmy pro integraci cizinců z archivu BBC. Dodala tak příběhu o jedné rodině obecnější kontext zahrnující problematiku indické minority, která se usadila v Anglii. Intimní rozměr snímku je však dominantní. Houževnatá snaha udržet kontakt s příbuznými navzdory vzdálenosti svědčí o velikém významu rodiny. Z videovzkazů můžeme vyčíst, že čím déle trvalo odloučení, tím více sílil tlak rodiny na Jaše, aby se vrátil domů. Je ale vůbec možné vrátit se na cestu, z níž před čtyřiceti lety mladý Jaš odbočil? A co to znamená pro jeho dvě téměř dospělé dcery, jejichž vzpomínky se už vážou k jiné zemi?