Po devíti letech od natočení slavného Předtanečníka se znovu vrátil do kin jeho hrdina - „showbusinessman" Lutek Danielak v hereckém podání Jerzyho Stuhra. Autoři varují před příliš zjednodušeným srovnáváním Předtanečnika s jeho „druhým dílem", s filmem Hrdina roku; přesto je souvislost mezi Danielakem z roku 1977 a 1986 zjevná. Je to stále člověk mocné ctižádosti, ochotný použít k uskutečněni svých pochybných cílů nejrůznější intriky a podrazy. Je tu ovšem i patrný rozdíl. O devět let zestárnul a žije také ve změněné společenské situaci. Neztratil svou energii, bojovnost, ale působí též unaveně, nejistě. Nejde mu jen o návrat do světa zábavních pořadů, odkud byl v období výjimečného stavu z podezřelých důvodů odstraněn. Netouží pouze po navázání na někdejší kariéru, ale snaží se také otevřít cestu k úspěchu pro svou mladičkou přítelkyni, tanečnici Majku. Tato soukromá „citová" motivace dodává jeho jednání hlubší psychologický rozměr a je také částečným vysvětlením jeho slabosti: Danielak je prostě zranitelnější než před lety. Ukáže se, že je obdobně bezmocnou, manipulovatelnou figurkou jako onen bezbranný moderní světec, obětavec Tataj, z jehož hrdinského skutku se Danielak snaží udělat výnosný „estrádní artikl".

Falk natočil Hrdinu roku stejně jako Předtanečníka v strhujícím vyprávěcím rytmu, se snahou skloubit atraktivní příběh s hlubší výpovědí o morální devastaci polské společnosti. Těmito podtexty jeho film navazuje na skupinu snímků „morálního neklidu" . . . -- Na XI. festivalu polských hraných filmů v Gdaňsku 1986 získal Feliks Falk Stříbrné gdaňské lvy za režii a film na 15. MFF v Moskvě 1987 Zvláštní cenu ex aequo.