Postkatastrofická sci-fi Hranice smrti (1993) je vůbec prvním filmem, jímž se našim divákům alespoň prostřednictvím videa představuje proslulý finský režisér Mika Kaurismäki, mladší bratr u nás přece jen známějšího Akiho Kaurismäkiho. Pro jednostranně komerční charakter našeho videotrhu je příznačné, že z rozsáhlé režisérovy tvorby se prosadil režisérův nepříliš typický snímek, využívající ryze
hollywoodského žánrového arzenálu.

Do Čech náhodně zbloudilý snímek evropského kultovního filmaře však i v rámci dodržených pravidel žánru vykazuje znaky, jež jsou pro tohoto tvůrce charakteristické: osobitou ironii, sarkastický postoj k panujícím oficiálním společenským modelům a pochopení pro ty, kteří se jim úmyslně či mimoděk vymykají. Charaktery, typem příběhu i jeho vizuální podobou Kaurismäki jednoznačně odkazuje k trilogii George Millera Šílený Max , jež byla originálním a ústrojným přínosem australské kinematografie k hollywoodským modelům. Millerovo pojetí žánru, v neposlední řadě zajímavé i pro svou finanční nenáročnost, dobře snáší "národní" i autorská specifika; důkazem je např. obdobný kazašský snímek režiséra Rašida Nugmanova Divoký východ (Dikij vostok, 1993), který byl uveden mimo soutěž na MFF Karlovy Vary 1994. - Svět v roce 2009 je po ekologické katastrofě a část lidstva přežívá v mrazivých pláních blízko polárního kruhu.

Represivní vojenský režim je daleko, a tak zde panuje bezvládí; "pořádek" s tichou podporou vládních složek udržuje krutý Duke se svou motocyklovou bandou. V dalekých horách však znovu mobilizují síly poraženi povstalci, toužící svrhnout tyranskou moc a nastolit trochu lepší svět. Duke vládne neomezeně, dokud se v kraji neobjeví muž odnikud, uprchlý vězeň Jake, který nemůže nečinně přihlížet, jak je pošlapávána spravedlnost a lidská čest. Navíc má s Dukem nevyřízené účty z minulosti... - Kromě "typických" postav a drsných rekvizit je Kaurismäkiho film zabydlen zvláštními, jímavými či komickými

figurkami (stará laponská vědma a její hluchoněmý syn Borka, výstřední a šlechetný překupník Dimitri); pateticky romantická atmosféra souboje představitelů Dobra a Zla je podpořena až mystickými momenty, spjatými s prostředím arktické tundry, ale i ironicky komickými vstupy či originálními realistickými prvky (peripetie vztahu Jakea a tajemné dívky Doavii). Pro milovníky čistého žánru bude Kaurismäkiho snímek poněkud nezvyklou, ale jistě "stravitelnou" podívanou; pro zájemce o evropský film zase mile absurdním setkáním s ceněnou tvůrčí osobnosti - V roli Dimitriho exceluje kmenový herec bratrů Kaurismäkiových, Matti Pellonpää.