Před několika lety okrádala v Göteborgu parta výrostků své vrstevníky – nepoužívala však ani násilí, ani natrénovanou zručnost, ale psychologický trik. Tato událost inspirovala režiséra Rubena Östlunda k psychologickému dramatu o tom, že motivace dětských zlodějů v tomto případě dost možná nespočívaly v nabývání majetku, ale v požitku z nadvlády a bezohledné manipulace. Vždyť jakákoli lidská interakce je do jisté míry hra. Propracovanému snímku se po celou dobu daří udržet divákův zájem, a zároveň i budovat hmatatelné napětí. Dětské hrdiny i jejich okolí ukazuje ve vší nejednoznačnosti, kterou ještě posilují různé situace, do nichž se dostávají. Vedle mimořádně vyvinuté schopnosti proniknout do chování postav disponuje snímek i silnou režijní vizí. Ta pracuje s jednoduchým snímáním situací, jež tak dostávají mimořádně autentický nádech, ale i se subtilním humorem a s přesným inscenováním, ne nepodobným stylu Roye Anderssona.