Snímek je věnovaný předčasně zemřelému režisérovi Györgyi Fehérovi, jehož poslední snímek Vášeň je také na programu letošního Febiofestu. Sledujeme dlouhé monologické a dialogické pasáže, které jsou vytrženy z nějakého smysluplnějšího celku. Většinou dvojice, maximálně trojice rozprávějí tak, že je zjevné, že jejich partneři jim zcela nerozumí, nerozumí samy sobě a podobně jim nerozumí ani divák. Kamera je zaznamenává z těsné blízkosti, jako by sama byla přítomná na scéně. Přesto její dokumentaristické postupy často nesledují logiku dramatického napětí, kamera zaujímá přes svoji prostorovou blízkost psychologickou distanci. Film originální kombinací těchto prostředků přesvědčivě navozuje pocity všudypřítomného odcizení a vykořeněnosti.