Zatím poslední Jayasundarův celovečerní snímek se tematicky poněkud odklání od jeho předchozích děl, stylistická návaznost je však stále jasně patrná. Jedná se o jeho první projekt natočený v Indii, kterou režisér označuje za „staršího bratra" rodné Srí Lanky. Obrovský vliv Indie na Srí Lanku se projevuje nejen v kombinaci náboženství (buddhismus a hinduismus) či v oficiálním jazyce (sinhálština), ale také v několika původně indických relikviích, utvářejících srílanskou národní identitu (například posvátný Buddhův zub nyní umístěný ve srílanském chrámu v Kandy). Jedná se o režisérův první celovečerní film natočený za hranicemi domova, přesto Jayasundara zmiňuje, že „během natáčení v Indii objevil tolik společných prvků obou zemí, že se cítil stejně doma jako na Srí Lance".

V centru příběhu stojí dva bratři. Prvním z nich je úspěšný architekt Rahul, který se vrací ze stáže v Dubaji a doma v Kalkatě řídí velkolepý stavební projekt. Druhým je bezejmenný „bratr", který se během Rahulovy nepřítomnosti zbláznil a utekl do džungle. V úvodní části filmu sledujeme existenci tohoto bratra ztraceného v džungli především v konfrontaci s druhou (až westernovou) postavou bez historie, islandským vojákem ztvárněným známým hercem Tómasem Lemarquisem (například snímek Albín jménem Noí/Nói albínói Dagura Káriho uvedený na LFŠ 2010). Tuto minimalistickou úvodní část, připomínající funkční práci s toposem džungle u Apichatponga Weerasethakula, ovládá motiv viny obou postav a jejich vzájemná hra na dohlížejícího a dohlíženého.

Mysteriózní prostor džungle střídá ve druhé části vrcholně industriální prostředí stavby v Kalkatě - Jayasundara zde navazuje na motivy Michelangela Antonioniho a prezentuje nehotové, rozestavěné a obnažené stavby jako zlověstně se tyčící monstra, která betonovými vertikálami a horizontálami parcelují prostor záběru. Motiv viny se přelévá i do této časti filmu - architekt Rahul marně hledá svého ztraceného bratra. Zároveň je Rahul uprostřed megapole uzavřený do sebe a opuštěný úplně stejně jako jeho bratr v džungli.

Houby z titulu filmu v džungli svobodně parazitují na ostatních rostlinách, v prostředí Kalkaty se podobně paraziticky jako houby chovají Rahulovy mrakodrapy, které bez kořenů vyrůstají na tváři koloniálního města a navždycky deformují krajinu kolem sebe. Tyto standardizované výškové stavby (jejichž původcem je i hlavní postava filmu) unifikují jednotlivá města na celém světě do stále stejného architektonicky globalizovaného profilu.