Když se Adolf Hitler v roce 1933 stal říšským kancléřem, nastalo to, co polský Žid Raphael Lemkin nazval "Genocidou". Choré mozky "Führera" a jeho přívrženců se rozhodly zřídit řadu koncentračních a vyhlazovacích táborů; opravdové továrny na smrt byly rozšířeny po celém Německu a v řadě okupovaných zemích. Prvními vězni, kteří do nich přicházeli, byli členové levicových, komunistických a socialistických stran, a význační intelektuálové. Brzy přibývali Svědci Jehovovi, homosexuálové, kněží a všichni ti, kteří byli zatčeni při operacích, nazývaných "preventivní boj proti zločinu".