Sturla Gunnarsson si v roce 2004 vysnil, že na filmovém plátně zvěční slavnou legendu o Beowulfovi. Film nakonec nepotkala taková zkáza jako projekt Terryho Gilliama, dlouho připravovaný opus Muž, který zabil Don Quijota, oba filmy mají ale něco společného: potíže s filmováním, které zaznamenal dokumentární štáb. Zatímco však v případě Dona Quijota pracovali na filmu Ztraceni v La Mancha (Lost in La Mancha, 2002) na Gilliamovi nezávislí kanadští dokumentaristé Keith Fulton a Louis Pepe, Hněv bohů zaznamenal spontánně a vlastní digitální kamerou úspěšný kanadský dokumentarista Jon Gustafsson, který ve filmu o Beowulfovi ztvárnil jednoho z válečníků.

„Je zázrak, že to všechno vydrželi, aniž by zavřeli bank," připustil producent filmu, když komentoval, co bylo k vidění: Prudká bouře. Liják ničí modely filmových monster a prudký vítr bere střechy domů, v nichž se odehrává legendární příběh. „Je to naprosto strašlivé snažení," komentovala herečka Sarah Polleyová odhodlanost štábu navzdory nikdy nekončícím rozmarům počasí. Pro jiný tým lidí by měl sled takových katastrof fatální důsledky. Obzvlášť, když se producent filmu dva týdny před samotným natáčením ocitl v platební neschopnosti. Gunnarsson si navíc umanul, že legendu natočí se vší věrohodností a do některých scén použije repliky pravých vikinských člunů. Jenomže jak takové plavidlo opatřit, když není dostatek peněz a pravých vikinských lodí se dochovalo jen několik málo, na Islandu existuje pouze jediná a ta navíc není v provozuschopném stavu. Obrazu dřevěné bárky divokých mořeplavců křižující zledovatělé vody Islandu se ale Gunnarson vzdát nechtěl.
Komplikace během natáčení mají občas i hollywoodské štáby. Jejich výhodou ale často zůstává pevné studiové zázemí, které náhlou škodu dokáže finančně pokrýt. Nezávislé produkce musí takové zázemí hledat ve vlastních řadách a často vítězí právě nadšením svých spolupracovníků. A právě takové vítězství ukazuje Hněv bohů.