Historky hrůzy
- Typ:
- film
- Žánr:
- thriller, komedie, mystery, horor
- Délka:
- 89 min
- Země:
- USA, 1962
Upravit profil
Antologie tří segmentů podle nejslavnějších Poeových povídek v gotickém duchu. Film, který vyděsí svým důrazem na hypnotickou sílu zločinu, ale také pobaví smyslem pro černý humor a geniálně rozvernou pasáží dvou rivalů - degustátorů vín, v níž...
Popis
Antologie tří segmentů podle nejslavnějších Poeových povídek v gotickém duchu. Film, který vyděsí svým důrazem na hypnotickou sílu zločinu, ale také pobaví smyslem pro černý humor a geniálně rozvernou pasáží dvou rivalů - degustátorů vín, v níž exceluje ikona německého expresionismu Peter Lore (Vrah mezi námi)
Poeovy známé povídky Morella, Černá kočka a Fakta v případu pana Valdemara se Roger Corman pokusil spojit do povídkového filmu, který je považován za klasickou ukázku hororové antologie. Přes počáteční důraz na hrůzyplnou atmosféru s řadou dnes již standardních postupů, jako je zvýrazněný tlukot srdce nebo psychedelické výstražné barvy, se nejvíce do paměti zapíše prostřední pasáž - Černá kočka s kongeniálním výkonem herecké dvojice Vincent Price a Peter Lore. Corman tentokráte vsadil na svůj nepříliš oblíbený formát povídkového filmu. Mezi jednotlivými epizodami neexistuje pevnější pojítko kromě anonymního vypravěče, jehož hlas (opět Cormanův dvorní herec Vincent Price) diváka sugestivně vtahuje do osudového soukolí zločinu, touhy překračovat tabu, ale zároveň neopomene pozdvihnout varovný prst před jeho následky. Názorným příkladem je příběh muže, který skončí špatně, protože nemá rád černé kočky. Ačkoliv je Černá kočka pouze volnou variantou na Poeovu předlohu, duch zůstává zachován a zlo je nakonec potrestáno. V Cormanově podání navíc tento moment rozšiřuje další mravní ponaučení upozorňující na fakt, přebereš-li správnou míru v užívání psychedelik (opět využití rybího oka, rozmazaného obrazu a také optických halucinací v duchu drogového rauše) může to znamenat i tvou smrt.
Poeovy známé povídky Morella, Černá kočka a Fakta v případu pana Valdemara se Roger Corman pokusil spojit do povídkového filmu, který je považován za klasickou ukázku hororové antologie. Přes počáteční důraz na hrůzyplnou atmosféru s řadou dnes již standardních postupů, jako je zvýrazněný tlukot srdce nebo psychedelické výstražné barvy, se nejvíce do paměti zapíše prostřední pasáž - Černá kočka s kongeniálním výkonem herecké dvojice Vincent Price a Peter Lore. Corman tentokráte vsadil na svůj nepříliš oblíbený formát povídkového filmu. Mezi jednotlivými epizodami neexistuje pevnější pojítko kromě anonymního vypravěče, jehož hlas (opět Cormanův dvorní herec Vincent Price) diváka sugestivně vtahuje do osudového soukolí zločinu, touhy překračovat tabu, ale zároveň neopomene pozdvihnout varovný prst před jeho následky. Názorným příkladem je příběh muže, který skončí špatně, protože nemá rád černé kočky. Ačkoliv je Černá kočka pouze volnou variantou na Poeovu předlohu, duch zůstává zachován a zlo je nakonec potrestáno. V Cormanově podání navíc tento moment rozšiřuje další mravní ponaučení upozorňující na fakt, přebereš-li správnou míru v užívání psychedelik (opět využití rybího oka, rozmazaného obrazu a také optických halucinací v duchu drogového rauše) může to znamenat i tvou smrt.