Hank a Mike jsou nejlepší přátelé – a zajíčci. Ale nejsou to ledajací zajíčci, jsou to zajíčci velikonoční! Doplňují se jako jin a jang, jako Felix a Oskar. Hank rád pije, nadává a tráví čas s „královnami noci“; Mike je naopak uzlíček nervů, který celý život obětuje jen a jen své práci. Jakožto velikonoční zajíčci osobně roznášejí košíčky s velikonočními vajíčky poklidně spícím rodinám. Jsou dlouholetými zaměstnanci Velikonoční s. r. o., dceřiné společnosti nadnárodní korporace, která vlastní veškeré náboženské svátky. Ve snaze zvýšit své zisky se správní rada této korporace rozhodla povolat specialistu pana Conrada Hubrisse, aby zjistil, na čem se dá ušetřit a jak co nejvíce zefektivnit chod celého podniku. Ačkoliv Hank a Mike už dlouhou řadu let dělají svou práci nanejvýš poctivě (dokonce by se dalo říct s absolutním nasazením), pan Hubriss korporaci doporučí, aby velikonoční zajíčky, kteří pracují jen jeden den v roce, navíc pro svátek „druhé kategorie“ (svátky první kategorie jsou Vánoce, Chanuka, Svatý Valentýn), okamžitě propustila. Anebo, Mikeovými slovy, „poslala do prdele.“

Tato zpráva Hanka s Mikem tvrdě zasáhne. Zpočátku jí ani nechtějí věřit. Žádného velikonočního zajíčka přece nikdy nikdo nevyhodil na dlažbu! Zdráhavě se vypraví na úřad práce, kde na ně dolehne obrovská deprese. Snaží se s ní bojovat a přijmou každé zaměstnání, které jim na úřadě nabídnou. V hloubi srdce však zůstávají velikonočními zajíčky, a i když se pokouší zapadnout do kolektivu sebevíc, nedokáží potlačit svou přirozenost a v každém novém zaměstnání vždycky zoufale zklamou. Realita bizarního a nepřátelského světa začne postupně ohrožovat i jejich přátelství. Mike se opět uchýlí k alkoholu a Hank, který se od něj nikdy neodchýlil, stiskne láhev o něco pevněji. Život jim vlepil pořádnou facku, ale teprve díky ní si Hank a Mike uvědomili, že existuje něco mnohem důležitějšího než jejich práce… jejich přátelství.