Podle vlastní hry natočil Fernando Arrabal své stěžejní dílo se silnými anarchistickými akcenty, jenž zachycuje boje o město, v němž se u moci střídají frankisté a republikáni. Doslovný překlad originálního názvu je Strom z Guerniky a ten má svůj zřejmý symbolický význam. Pod ním se setkávají oba hlavní protagonisté: Goya a Vándala. V milostném objetí jsou svědky bombardování povstalecké vesnice a jejich osudy se rozchází, aby se každý po svém zúčastnil válečné vřavy. Nad všemi provokativními výjevy ční Arrabalova snová a zároveň velmi osobitá vize války ve Španělsku. Režisér prožíval skutečné boje jako dítě (v období svých 4 až 7 let) v Ciudad Rodrigo, které se ve filmu mění na Villa Ramiro.

Protože pro něj stále trval zákaz vstupu do Španělska, muselo se natáčet v italské Mateře. Nicméně autor do děje včlenil několik autentických dokumentárních záběrů. Arrabal chtěl vytvořit provokativní dílo s dokumentární atmosférou. I přes zřejmý skandální nádech slavila Guernica úspěchy především v Itálii a ve Francii. Naopak ve Španělsku nebyla téměř možnost zúčastnit se veřejné projekce a v roce 1982 vynesl vyšetřující soudce rozsudek na základě obvinění filmu z urážky armády: Jde o zřejmou tvrdou kritiku působení armády nebo jejich částí pod velením generála Francisca Franca během španělské občanské války v letech 1936-39 a nelze ji zaměnit s jinou armádou.