Režisér Karen Šachnazarov již od studentských let spolupracuje se scenáristou Alexandrem Boroďanským. Z jejich spolupráce vznikl i film Město Zero. Jednoho dne přijede vlakem do obyčejného anonymního města (odtud i název filmu) inženýr Alexej Varakin, aby vyřídil v místní továrně obyčejnou obchodní záležitost. Události však nabývají naprosto odlišných forem, než by se dalo očekávat. Nahá sekretářka, zcela samozřejmě pracující v kanceláři, moučník v podobě lidské hlavy, zastřelený kuchař, a všechny další absurdní situace, jež nabírají nevysvětlitelnou rychlost a nad nimiž se nestačí užaslý a vystrašený Varakin ani zamyslet, vrcholí prohlídkou bizarního vlastivědného muzea.

Voskové figuríny tu znázorňují slavné osobnosti města. Vedle sebe stojí Attila a Stalin, trojský král Dardan a první zdejší tanečníci rokenrolu, kohorta římských legionářů a občanka Petuchovová, živící se prostitucí během mezinárodního festivalu mládeže. Obyvatelé města se chovají jako lidé, ale divák žasne, jak mohou žít uprostřed tak nesmyslného světa. Naskýtá se otázka, zda-li není veškerá absurdnost díla jen přibarvenou realitou světa našeho. Ba co víc, zda není realita našeho žití jenom umělecky přenesena na plátno.