V roce 1942, tři měsíce po japonském útoku na Pearl Harbor, je generál MacArthur velitelem jednotek na ostrově Corregidor na Filipínách. Jeho zdecimované jednotky tu z posledních sil brání západní stranu Panamského průplavu. Potřebují pomoc z Washingtonu, ale americkým ponorkám se stále nedaří prorazit japonskou blokádu a doručit jim zásoby.

Generál se vzpouzí prezidentovu rozkazu, aby se přemístil do Austrálie, a hodlá zůstat i za cenu, že bude muset rezignovat na funkci a bojovat jako obyčejný voják. Jeho pobočník Robert Sutherland ho ale nakonec přesvědčí, aby jel. Generál odplouvá s rodinou na torpédovém člunu, ačkoli mu všichni doporučují, aby použil ponorku, protože to je bezpečnější. MacArthur si ale tento způsob vybral záměrně, protože chce ukázat Washingtonu, že se dá blokádou proniknout. Podaří se jim bez větších problémů doplout až do Austrálie. V Melbourne na ně čekají davy. Generál se dozví, že v celé Austrálii není žádná dobře vycvičená jednotka, která by jim mohla na Filipínách pomoci. Navíc místní americké a australské jednotky sotva stačí na obranu Austrálie.

V krátkém proslovu prohlásí, že se hodlá na Filipíny vrátit. Generál Wainwright, který po MacArthurovi převzal velení na Filipínách, byl mezitím nucen podepsat kapitulaci. MacArthur zuří a považuje to za nehoráznost. Pak si ale uvědomí, že to byla jen otázka času. Zároveň však odmítne posvětit medaili cti, kterou chce kongres Wainwrightovi dát. Japonci provedou několik náletů na severní Austrálii, čímž potvrdí předpoklad, že hodlají zaútočit. Spojenci chtějí předstírat obranu a pak se stáhnout do srdce Austrálie. MacArthur je jako vrchní velitel spojeneckých sil rozhodnutý zaútočit a svést bitvu hned na severním pobřeží. Není spokojen s vývojem situace, takže pošle Roberta Eichelbergera, aby velel jednotkám na Nové Guinei. Má svolení odvolat všechny velitele, kteří nechtějí bojovat. MacArthurova popularita stoupá a velitelé si myslí, že by se klidně mohl stát novým americkým prezidentem.

Prezident Roosevelt potom generála povolá do Pearl Harboru. Chce si tam osobně vyslechnout názory polních velitelů a jejich návrhy dalšího postupu ve válce v Pacifiku. Admirál Nimitz navrhuje obejít filipínský ostrov Luzon a zaútočit na Manilu. MacArthur je proti, protože se mu nezdá rozumné nechat si za zády dvě stě padesát tisíc japonských vojáků žijících z filipínských zásob. Hodlá se vylodit přímo na Luzonu a je přesvědčen, že se svými jednotkami může ostrov obsadit asi za pět týdnů. Dny velkých frontálních útoků jsou podle něj dávno pryč, a navíc jim filipínští partyzáni už dva roky připravují pro takový útok půdu.