Historii australsko-novozélendského armádního sboru (ANZAC), zdecimovaného v roce 1915 na poloostrově Gallipoli, chtěl režisér Weir natočit už dříve, ale kvůli značným finančním nákladům byla realizace filmu neustále odkládána. Dlouhá příprava a ražisérova neústupnost se vyplatily, neboť Gallipoli patří k nejpůsobivějším protiválečným snímkům, vůbec. Příběh australských mladíků, jejichž naivní představy o válčení jsou krutým způsobem uvedeny na pravou míru, je přes svůj historický rámec právě dnes velmi aktuální. Velkoryse pojatý film vyniká kupodivu především drobnokresbou jednotlivých postav. Kvality scénáře, důsledně vycházejícího z historické skutečnosti, umocnila suverenní a přitom nápadná režie. Emotivní účinek díla znásobují citlivě použité hudební motivy různých žánrů.