V úvodu filmu popisuje průvodce postavy na velkém historickém obrazu tak, jak je ve své historické komedii rozdal scenárista a režisér René Clair. Je na něm zobrazen příběh, kterým skončilo obléhání Allenbergovy pevnosti: uprostřed jsou dva vojevůdci, které válka postavila proti sobě a kteří se nakonec usmířili a právě si blahopřejí. Vlevo je maršál Allenberg, vpravu je kníže Beaulieu. Na obraze je leccos zajímavého, co přimělo historiky k zamyšlení: Kladou si třeba otázku - čemu se tak poputelně usmívá tenhle praporečník? Komu platí zřejmě zlomyslné poznámky toho poddůstojníka? Proč mají tyto dvě postavy masky intrikánů a šibalů? Že by to bylo svérázné zpodobení válečných pohrom a strázní z časů galantních slavností, jejichž hrdinami byli vznešení vojevůdci, kteří vedli války se stejnou rozkoší jako svůj zahálčivý, přepychový život, a jejich méně vznešení vojáci, kteří hladověli a válek měli plné zuby.