Snímek Gabbe (pojmenování tradičního íránského koberce, vyráběného nomádskými tkalci, i jméno vypravěčky) je dílem jednoho z mezinárodně proslulých íránských tvůrců Mohsena Machmalbáfa. Režisér, scenárista a střihač v jedné osobě se inspiroval...
Popis
Snímek Gabbe (pojmenování tradičního íránského koberce, vyráběného nomádskými tkalci, i jméno vypravěčky) je dílem jednoho z mezinárodně proslulých íránských tvůrců Mohsena Machmalbáfa. Režisér, scenárista a střihač v jedné osobě se inspiroval metaforickým vyjadřováním a obrazovou symbolikou, uplatňovanou ve tvorbě tkaných koberců, v nichž jejich autoři spontánním způsobem zachycují důležité či naopak každodenní životní události, své zkušenosti a své sny. Machmalbáf natočil stylizovaný baladický příběh zamilované dívky z kočovného kmene, která se kvůli otci nemůže vdát, zatímco tajemný nápadník následuje rodinu na koni a stále netrpělivěji láká vyvolenou ke společnému útěku.
Dílo s jednoduchým dějovým půdorysem udivuje elementárně prostými a přitom ryze filmovými prostředky, jimiž tvůrce na sebe vrší výrazové roviny: příběh se odvíjí jako vyprávění dívky, která se zjeví dvojici starých manželů. Ti se chystají vyprat v potoce gabbe, na němž je v obrázku dvou lidí na koni a přihlížejícího jehněte zachycen dávný příběh mladých milenců. Vypravěčka příběhu kdysi gabbe utkala. Zároveň je však „duchem" tohoto artefaktu, jenž promlouvá po čtyřiceti letech (viz dívčino jméno Gabbe i tkalcovský termín útek, jenž je též jménem dívčina otce). Při tom všem navíc platí, že staří manželé jsou právě oněmi dávnými milenci, kteří se oddávají (poeticky stylizovaným) vzpomínkám.
Pojmy jako příroda, život, láska, bolest či smrt jsou zde neoddělitelně spjaty a jejich přirozeným projevem je v Machmalbáfově pojetí barva. Ta je základním stavebním kamenem výtvarné koncepce „citovaných" výtvarných děl - koberců (barvy a jejich symbolika zde výrazně dominují nad liniemi a tvary) i samotného filmu, kde se projevuje v kostýmech hrdinů i v idealizovaných, barevně přesycených krajinných záběrech. Příroda jakožto zdroj života je koneckonců představena také jako zdroj surovin pro barvení tkalcovské vlny.
Iránští tvůrci našli v posledních několika letech způsob, jakým přiblížit vlastní kulturu západnímu světu. Snímek Gabbe nabízí vedle ryzího estetického zážitku i výrazné obohacení našeho poněkud omezeného pohledu na „fundamentalistickou" muslimskou zemi.
Dílo s jednoduchým dějovým půdorysem udivuje elementárně prostými a přitom ryze filmovými prostředky, jimiž tvůrce na sebe vrší výrazové roviny: příběh se odvíjí jako vyprávění dívky, která se zjeví dvojici starých manželů. Ti se chystají vyprat v potoce gabbe, na němž je v obrázku dvou lidí na koni a přihlížejícího jehněte zachycen dávný příběh mladých milenců. Vypravěčka příběhu kdysi gabbe utkala. Zároveň je však „duchem" tohoto artefaktu, jenž promlouvá po čtyřiceti letech (viz dívčino jméno Gabbe i tkalcovský termín útek, jenž je též jménem dívčina otce). Při tom všem navíc platí, že staří manželé jsou právě oněmi dávnými milenci, kteří se oddávají (poeticky stylizovaným) vzpomínkám.
Pojmy jako příroda, život, láska, bolest či smrt jsou zde neoddělitelně spjaty a jejich přirozeným projevem je v Machmalbáfově pojetí barva. Ta je základním stavebním kamenem výtvarné koncepce „citovaných" výtvarných děl - koberců (barvy a jejich symbolika zde výrazně dominují nad liniemi a tvary) i samotného filmu, kde se projevuje v kostýmech hrdinů i v idealizovaných, barevně přesycených krajinných záběrech. Příroda jakožto zdroj života je koneckonců představena také jako zdroj surovin pro barvení tkalcovské vlny.
Iránští tvůrci našli v posledních několika letech způsob, jakým přiblížit vlastní kulturu západnímu světu. Snímek Gabbe nabízí vedle ryzího estetického zážitku i výrazné obohacení našeho poněkud omezeného pohledu na „fundamentalistickou" muslimskou zemi.