Scenárista Vladimír Bardunas a režisér Jurij Mamin se proslavili svou mezinárodně oceněnou středometrážní satirou Neptunova slavnost. Ve stejném - nesmírně obtížném - žánru natočili i svůj celovečerní debut, film Fontána. Sledují v něm svízele obyvatel typického sídlištního domu. Nejen, že schodiště je zchátralé a že se ve zdi objeví nebezpečná trhlina, ale vzápětí se ještě propadne střecha, přestane téct teplá voda a nakonec zhasne světlo. Lidé si chtě nechtě nějak pomohou, ale jejich provizorium bude zřejmě trvat tak dlouho, dokud nebude ve společnosti fungovat všechno tak, jak by mělo. Téma snímku (uvedené motem z Kozmy Prutkova: Máš-li fontánu, zavři ji, i vodotrysk si potřebuje odpočinout) připomíná klasickou komunální satiru. Ale jeho tvůrci v jednotlivých situacích i v charakterizaci postav volně přecházejí od reality k nadsázce, od břitké ironie ke grotesce nebo k hořkému smutku. Bez skrupulí nastavují zrcadlo „přestavbové" skutečnosti, a to zdaleka ne jen v jednom domě a zdaleka ne jen v Sovětském svazu. -- Na I. filmovém festivalu populárních žánrů v Oděse 1988 získal snímek Hlavní cenu Zlatého vévodu, Cenu kritiky a Cenu filmových klubů.