Film Dívenka, který docení spíše dospělí než děti, upomene svou zneklidňující poetickou studií dětské samoty na příbuzné náladové snímky, jako jsou např. Ratcher Lynne Ramsayové nebo Wrony Doroty Kędzierzawské. Jemně propracovaný příběh, odehrávající se na švédském venkově jednoho léta začátkem osmdesátých let minulého století, vynikajícím způsobem vykresluje ony soukromé světy, které si děti vytvářejí, když uniknou z dohledu dospělých. Ani ne desetiletá bezejmenná protagonistka (Blanca Engströmová), pihovaté opuštěné ptáče s chmurným pohledem, najde způsob, jak se zbavit nespolehlivé tety a postarat se sama o sebe poté, co rodiče odcestují do Afriky.

Dívenka je samotářka a odpuzuje ji povrchní pozlátko, tělesné touhy a neřesti, které pozoruje u dospělých. Nejlépe se cítí ve společnosti vyděděnce Oly (Vidar Fors), jemuž se při společných výpravách k seníku nebo do lesů svěřuje se svými tajemstvími.