V případě Faraónova dvora zvolili autoři jako výchozí situaci zatčení celého uměleckého ansámblu včetně režiséra i producenta po nepovoleném uvedení operety. Všichni se octnou na policejní stanici, kde proběhne celonoční poněkud chaotický výslech, díky němuž se ale dozvíme motivy jednotlivých účastníků k tomu, co je vedlo se podílet na inscenaci nepovoleného díla. Podařilo se tak vtipně a přesně vystihnout absurditu fungování frankistické cenzury (výslechu se účastní člen cenzurní komise, který byl v divadle přítomen a podal udání), jejíž rozhodnutí závisela často na libovůli několika jedinců. Z jednoduchého oddechového divadelního žánru ve filmové podobě vznikla vtipná politická fraška, která navíc nabyla v některých aspektech na aktuálnosti.