Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2003 „o národním pocitu štěstí a celkové životní spokojenosti" Estonci skončili z 27 členských států Evropské unie mezi posledními - pouze před Bulharskem a Rumunskem. V posledních sedmi letech se ovšem procento spokojených lidí v Estonsku prudce zvýšilo. O národním pocitu štěstí se mluví v médiích, propaguje se prostřednictvím různých anket v nákupních centrech a byla založena „banka štěstí" (lidé nabízejí zdarma službu druhým, na oplátku žádají o nějakou sami). Když se však umělkyně Minna Hintová vrátí po několika letech v zahraničí domů, toto tzv. velké národní štěstí u svých přátel nenachází. Mnozí z nich žijí v hluboké depresi. Je pocit štěstí předurčen DNA, nebo je přístupný všem?