Em a On je o dvou kamarádech ze severočeského Litvínova. Ukrajinský básník EM Rudénko a hudebník Xavier Baumaxa. Oběma je 36 let. První je nezaměstnaný. Čas od času likviduje nebezpečné odpady v chemičce a nebo tahá na černo kabely blátem. Prostě...
Popis
Em a On je o dvou kamarádech ze severočeského Litvínova. Ukrajinský básník EM Rudénko a hudebník Xavier Baumaxa. Oběma je 36 let. První je nezaměstnaný. Čas od času likviduje nebezpečné odpady v chemičce a nebo tahá na černo kabely blátem. Prostě dělá to, co nikdo nechce. Nestávkuje. Nestěžuje si.
Druhý obráží Českou republiku se svou kytarou. Je vystudovaný učitel. To, co je spojuje, je přátelství a ohromný talent, který jen tak pomalu probublává do veřejného podvědomí.
U Rudénka je to pokračování v tradici krátkých přebásněných až do absurdna vyprávěných mini příběhů. Navazuje tak nepřímo (aniž by o tom možná sám věděl) na dílo Iva Vodseďálka, Egona Bondyho a dalších. U Baumaxy se jedná o tvorbu, která je zcela nová. Ničemu nepodobná. Je inteligentní, krutá a věřím, že mnoho lidí s ní může mít opravdové potíže. Pro pozorného člověka však není příliš těžké rozpoznat, že je to člověvěk plný něžného citu ( stejně tak EM Rudénko), který své texty pouze nerozpatlává do rozplizlé, bezduché, patetické říkanky, či efektních rýmů. Skvěle imituje, texty staví na slovních hříčkách a erudované znalosti cizích jazyků.
Strávil jsem s těmito lidmi dva roky natáčení. Obklopeni krajinou severních Čech a “dekadencí” jejich měst. Vše vznikalo organicky, jako se píše báseň nebo maluje obraz. Sami s kamerou bez vnějších tlaků, bez cenzury. To stejné se podařilo udržet I ve fázi dokončování filmu. Realizační tým byl z větší části zároveň týmem, který se zasloužil o finální podobu filmu. Došlo tu k hlubokému provázání mezi tvůrci a hlavními hrdiny filmu. Inspirace byla vzájemná. Tedy i zde by se hodilo otřepané, ale pravdivé – Vše souvisí se vším.
Druhý obráží Českou republiku se svou kytarou. Je vystudovaný učitel. To, co je spojuje, je přátelství a ohromný talent, který jen tak pomalu probublává do veřejného podvědomí.
U Rudénka je to pokračování v tradici krátkých přebásněných až do absurdna vyprávěných mini příběhů. Navazuje tak nepřímo (aniž by o tom možná sám věděl) na dílo Iva Vodseďálka, Egona Bondyho a dalších. U Baumaxy se jedná o tvorbu, která je zcela nová. Ničemu nepodobná. Je inteligentní, krutá a věřím, že mnoho lidí s ní může mít opravdové potíže. Pro pozorného člověka však není příliš těžké rozpoznat, že je to člověvěk plný něžného citu ( stejně tak EM Rudénko), který své texty pouze nerozpatlává do rozplizlé, bezduché, patetické říkanky, či efektních rýmů. Skvěle imituje, texty staví na slovních hříčkách a erudované znalosti cizích jazyků.
Strávil jsem s těmito lidmi dva roky natáčení. Obklopeni krajinou severních Čech a “dekadencí” jejich měst. Vše vznikalo organicky, jako se píše báseň nebo maluje obraz. Sami s kamerou bez vnějších tlaků, bez cenzury. To stejné se podařilo udržet I ve fázi dokončování filmu. Realizační tým byl z větší části zároveň týmem, který se zasloužil o finální podobu filmu. Došlo tu k hlubokému provázání mezi tvůrci a hlavními hrdiny filmu. Inspirace byla vzájemná. Tedy i zde by se hodilo otřepané, ale pravdivé – Vše souvisí se vším.