Podobně jako předchozí filmy Samiry Makhmalbafové je i její nový snímek zasazen do civilního realistického prostředí, ale příběh samotný je promyšlená metafora. Děj se odehrává v Afghánistánu, kde je zdravý, ale chudobný chlapec najat, aby každý den nosil na zádech do školy stejně starého kluka, který nemůže chodit. Mezi postiženým a zdravým chlapcem se vyvine vztah dominance a submisivity, přičemž vládu získává „jezdec“, který se svým „nosičem“ nakládá jako s tažným zvířetem. Kontroverzní, takřka kafkovský příběh o dětské umanutosti a zneužívání druhých graduje až do provokující absurdity. Polohy nadřazenosti a poddanosti umocňuje také kamera, která často zabírá děj z nadhledu či podhledu.