Dvě povídky Guy de Maupassanta s jemnou ironií vyprávějí o ženách, které do rozporu s morálkou přivedly jejich touhy jen zdánlivě nevinné…

Povídka Šperky nás zavede do skromného měšťanského bytu, kde je pusto, ložnice uklizena jen z části. Jedna z manželských postelí je přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie půvabné mladé ženy, převázaná černou stuhou a pod ní vázička s uvadlou růží. Dal ji sem nejspíš čerstvý vdovec Leon Lantin (Viktor Preiss), hluboce truchlící po své milované, náhle zesnulé manželce (Ilona Svobodová). Byla tak milá, a jak dobře vedla domácnost! Měla jen dvě vášně – ráda chodila do opery a druhou zálibou byly šperky. Tedy, jen takové napodobeniny, protože na pravé samozřejmě manželé neměli peníze. Když se muž po čase dostane do finanční nouze, rozhodne se ty bezcenné „cetky“ prodat. Zjistí ale, že šperky jsou pravé. A nejen to! Vždy je nechával pro Lantinovu ženu zhotovit stejný muž.

Povídka Hrobničky začíná na pařížském hřbitově, kde zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky elegantní muž Bernard de Bardou (Petr Kostka), v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku… Náhle zaslechne bezútěšný pláč. Vedle náhrobku naříká elegantní a velmi půvabná mladá dáma Solange (Libuše Šafránková). Žalem téměř omdlévá a zřejmě potřebuje pomoc. Je mu této půvabné ženy líto, jistě by neměla truchlit věčně. Šli spolu na čaj, a pak ji doprovodil domů. Na několik týdnů se sblížili. Zahrnoval ji dary. Když však vyčerpal své konto, musel odjet, aby prodal pozemky. Po návratu marně hledá Solange v bytě. Napadne ho hledat ji na hřbitově. Tam ji spatří zahalenou v hlubokém smutku plakat u jiného hrobu.