Pokud vůbec existuje nějaký jednotící prvek pro moderní japonskou kinematografii, byla by jím zajisté schopnost obsáhnout v jednom filmu široké spektrum různých žánrových postupů. Doslova esencí a vrcholem daného schématu je Dvojník Kijošiho Kurosawy. Během necelých dvou hodin provede diváka tak širokým spektrem neustále se měnících emocí, až je s podivem, že ve výsledku tvoří soudržný a jednotný celek. Snímek bezpochyby představuje vrchol tvorby režiséra, jehož filmografie je stejně kvantitativně obsáhlá jako žánrově rozmanitá. Ve filmu najdeme prvky hororu, kterým si autor získal uznání, ale zároveň je dozráním jeho myšlenek i vizuálních prostředků, na nichž vystavěl optimistické drama Jasná budoucnost.