Upravit profil
Don Gio - expresivní morální kulturní horor o těch, kteří se smyslem o morbiditu, amorálnost a business oslavují úmrtí a hrají Mozarta tak, aby se obracel v hrobě a tak konečně našli, kde je pohřben.
Don Gio konce minulého století je...
Popis
Don Gio - expresivní morální kulturní horor o těch, kteří se smyslem o morbiditu, amorálnost a business oslavují úmrtí a hrají Mozarta tak, aby se obracel v hrobě a tak konečně našli, kde je pohřben.
Don Gio konce minulého století je postmoderní opera zpracovaná jako videoklip pro filmové plátno v režii bratrů Cabanů. Je to první český film vytvořený v koprodukci s Českou televizí. V první větší roli (Leporela) uvidíte exhibujícího Jaroslava Duška, elegantní Chantal Poullain (Elvíra), nedávno odvolaného ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka v roli ředitele divadla a především v titulní roli Karla Rodena, který se ve filmu ocitá v aréně duchovních vztahů a tělesných styků.
Don Gio je film o divadle dnů roku 1991, jehož protagonisty jsou postavy Mozartova Dona Giovanniho. Ačkoli by měly být po 200 letech moudřejší, dopouštějí se stejných chyb, trpí stejnými sebeklamy, namlouvají si vlastní genialitu. Touha po vlastní "osobitosti" vyznívá o to marněji, oč dokonaleji zní původní "stará" Mozartova hudba, napsaná lehkou rukou Fantazie. Podstata je stejná, jen rekvizity se změnily. Film je nádhernou obrazovou mozaikou, vždy však (nepříjemně) aktuální.
Don Gio konce minulého století je postmoderní opera zpracovaná jako videoklip pro filmové plátno v režii bratrů Cabanů. Je to první český film vytvořený v koprodukci s Českou televizí. V první větší roli (Leporela) uvidíte exhibujícího Jaroslava Duška, elegantní Chantal Poullain (Elvíra), nedávno odvolaného ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka v roli ředitele divadla a především v titulní roli Karla Rodena, který se ve filmu ocitá v aréně duchovních vztahů a tělesných styků.
Don Gio je film o divadle dnů roku 1991, jehož protagonisty jsou postavy Mozartova Dona Giovanniho. Ačkoli by měly být po 200 letech moudřejší, dopouštějí se stejných chyb, trpí stejnými sebeklamy, namlouvají si vlastní genialitu. Touha po vlastní "osobitosti" vyznívá o to marněji, oč dokonaleji zní původní "stará" Mozartova hudba, napsaná lehkou rukou Fantazie. Podstata je stejná, jen rekvizity se změnily. Film je nádhernou obrazovou mozaikou, vždy však (nepříjemně) aktuální.