Profesor Alexandr Hronek ztratil zaměstnání na gymnáziu, které se změnilo na školu marketingu. S oborem, kterým je filozofie, literatura a latina, se ve výukovém programu tohoto ústavu nemá šanci uplatnit. Nastoupí jako vychovatel do věznice. Se svými latinskými citáty a nemoderními názory na morálku se mezi feťáky, bigamisty, násilníky, ruské mafiány a další „hrdiny" světa za mřížemi dost výrazně nehodí. Nezapadá ale ani mezi své kolegy. Větší či menší střety se stupňují a nabalují na sebe sérii nedorozumění, pletich a násilností.

Až do soukromí mu postupně proniknou nejen nové bytosti, které zahýbají s jeho citovým životem, ale i živly, jejichž existenci do té doby vnímal možná víc jako literární než reálné postavy. Má dospělou dceru, která překonává pocity vlastní nedostatečnosti. Otec ji zásobuje útěšnými radami, které se rovněž víc ztotožňují s teorií breviářů než se skutečnou životní praxí.