Dva bratři, Monoru a Isamu, touží po vlastním televizoru, který mohou sledovat jen při návštěvách u sousedů. Protože jejich rodiče ale tuto novotu odmítají, oba bratři odmítnou komunikovat nejen s nimi, ale i s okolím. Ozuův snímek je položen do polohy jemné ironie v níž zaznívá autorova obava z rozmáhajícícho se konzumního stylu, ale i z generačního neporozumění v němž je proklamovaná morálka dospělých jednou z příčin špatné komunikace dospělých s dětmi. Umístění děje do venkovské komunity na okraji velkoměsta čerpá ze snímku Narodil jsem se, ale...