Divoký lov krále Stacha je sice vyveden v barvách, ale je zřejmé, že jistá tajuplnost, umění významných zámlk a časových smyček tvoří autorovy rozhodující stylotvorné prvky. Jeho dvorní kameramanka vykresluje pochmurný děj románu Vladimira Korotkeviče odehrávajícího se koncem 19. století a v poetických jízdách se pohybuje od dojetí až po pocity hrůzy. Podobnou funkci má také zádumčivá hudba Jevgenije Glebova. Scény v šlechtickém sídle, siluety divokých jezdců krále Stacha i představení lidového loutkáře, to vše dotváří atmosféru fantastického příběhu. Folklorista Běloreckij, který přicestoval z Petrohradu, se nakonec musí ponořit v čase mnohem hlouběji než zamýšlel, aby mohl odhalit kletbu ohrožující nejen šlechtičnu Janovskou, ale vůbec celý její rod od počátku 17. století. Před studiem lidových obyčejů je třeba dát přednost demaskování krále Stacha a jeho démonických lovců, kteří odnepaměti šíří v kraji hrůzu a děs.