Divoké oko byl jeden z prvních amerických filmových esejů, v němž se příběhová linie (zde: o rozvedené ženě, která se snaží začít nový život) odvíjí na pozadí dokumentaristicky zachycených výjevů, jimž montáž dodává stále nové interpretační roviny. Rozhodně to byl první americký film tohoto typu, který byl zakoupen do československé distribuce a u příznivců uměleckého filmu už proto nemohl nevzbudit velmi silný dojem.

Ve zkoumání výrazových možností kinematografie pokračoval Joseph Strick i ve své další tvorbě; jak vysoko přitom mířil, dokládají už tituly děl, jež postupně převedl na plátno: 1963 Balkóny Jeana Geneta, 1969 Obratník raka Henryho Millera, 1976 Portrét umělce v jinošských letech Jamese Joycea. A samozřejmě nejvyšší "hora": Odysseus (1967). (Se Strickovým prvním celovečerním zpracováním Joyceova románu změřil své síly německý režisér Werner Nekes - ovšem až o patnáct let později.) Žádný ze Strickových filmů vzniklých po Divokém oku se už do českých kin nedostal. O to záslužnější byla pocta, kterou umělci připravil v roce 2003 festival v Karlových Varech - byly zde tehdy uvedeny obě joyceovské adaptace. Americký režisér Joseph Strick zemřel letos 1. června tam, kde se nacházel prakticky po celý svůj tvůrčí život ... to jest daleko, velmi daleko od Hollywoodu.