John Akomfrah vytvořil dokumentární esej o přistěhovalcích jiných ras, kteří do Británie přišli po 2. světové válce. Ve svém snímku kombinuje archivní materiály se záběry zimní aljašské krajiny. Meditativně plynoucím obrazům dodávají nový rozměr sentence z Homéra, Shakespeara nebo Joyce – ale také z děl autorů z odlišných kulturních okruhů (např. čínského básníka Li Po). Tomu odpovídá i zvuková stopa, opírající se jak o Franze Schuberta a Lisu Gerrardovou, tak třeba o indický folklor. Jednotlivé filmové kapitoly jsou věnovány devíti múzám, přičemž určující roli tu hraje jejich matka Mnémosyné, personifikující v řecké mytologii paměť. Právě ta je zas a znovu vzývána prostřednictvím asociativních obrazů, v nichž hraje důležitou roli harmonizující vodní živel. Obrazům cizinců ve vzdálené zemi, zatížených pocity odloučení, podřízenosti a nekonečné dřiny v autoritativní bílé společnosti, to ovšem nijak neubírá na naléhavosti.