U Deníku pro mé lásky navazuje známá maďarská režisérka Márta Mészáros na svůj film Deník pro mé děti a pokračuje ve své upřímné autorské zpovědí. Děj se odehrává v letech 1950-1956. Osmnáctiletá Juli se dostane na moskevský VGIK. Stále se však nemůže vymanit z vlivu své poručnice, funkcionářky Magdy. Při svých prvních režisérských pokusech si znovu uvědomuje tíživé problémy doby. Mészáros to komentuje slovy: „Vyprávím příběh prosté, ale tvrdošíjné dívky, která se v roce 1950 rozhodne, že bude filmovou režisérkou - a pomocí objektivu kamery postupně odkrývá objektivní pravdu. A to všechno v takové situaci, kdy je ,uvnitř hry', protože prostřednictvím své poručnice má přístup do řídících kruhů režimu -- i když je ,mimo', protože kamera nezachycuje přání a fráze, ale to, co je.“ - Snímek je realizován ve stejném duchu jako první díl, tentokrát ovšem na barvu. - Ideální představitelku Juli našla autorka v neherečce Zsuzse Czinkóczi, která na sebe upoutala pozornost už dříve, v dětských rolích režisérčiných filmů Chudobka (1976) a Konečně jsem doma (1978). Film získal Stříbrného medvěda za individuální přínos (ex aequo) na 37. MFF v Západním Berlíně 1987 a Zvláštní cenu na XIX. národním filmovém festivalu v Budapeští 1987.