Dagi je slavný a stále velmi žádaný herec. Herecké povolání vyplňuje většinu jeho času. Hraje v několika divadlech, navštěvuje televizní estrády, vyučuje herectví, natáčí filmy a televizní seriály. Svou slávu si užívá plnými doušky. Když nehraje, účastní se nejrůznějších večírků a oslav, na kterých končí často v dámské společnosti, a domů přichází denně opilý. Nikdo z jeho okolí nepozoruje, jak jej tento koloběh ničí, a že svou práci zvládá jen za pomoci alkoholu. Nejhorší je, že si to neuvědomuje ani on sám. Jediná osoba, která vidí, že se Dagi blíží nezadržitelně k okraji propasti, je jeho žena, která ví o jeho nevěrách a ví, v jakém stavu přichází nebo jej přivádí domů. Přestože ji jeho chování zraňuje, zůstává jeho oporou a snaží se jej před definitivním pádem zachránit. Její snaha je však marná.

Dagi končí v nemocnici a dostává se do stavu, pro který má medicína označení delirium tremens.
V druhé části filmu jsme svědky jeho pobytu v léčebně. Dagi je zcela mimo realitu. O třech pacientech, kteří s ním sdílí pokoj, si myslí, že to jsou jeho žáci, a snaží se je naučit hereckému umění. Těm jeho „výuka“ paradoxně velmi svědčí. To inspiruje mladou lékařku, která na oddělení povolá odbornici na psychodrama, což je metoda skupinové terapie využívající prvky dramatu.

Tento film, který balancuje na pomezí komedie a dramatu, natočil Goran Marković podle své divadelní hry a je věnován nedávno zesnulému herci Predragu Ejdusovi, jenž v divadelních představeních ztvárňoval postavu Dagiho. Ve filmu si tuto roli zahrál Ejdusův žák a přítel Tihomir Stanič, pro kterého je postava alkoholika Dagiho částečně autobiografická.