Předlohou pro sci-fi zkušeného režiséra Jacka Smighta Ulice zatracenců (1977) byl vynikající román klasika žánru Rogera Zelaznyho (u nás vyšel letos pod případnějším názvem Alej prokletí v plzeňském nakladatelství Laser). Ze Zelaznyho napínavého, poeticky drsného dobrodružství si scenáristé vypůjčili jen základní situaci. Na Zemi, nukleární válkou proměněné v nehostinnou poušť, přežívají jen malé ostrůvky lidských společenství, mezi nimž téměř neexistuje spojení. Hrdina vyprávění, mladík Tanner, se stane řidičem obrněného vozidla, jež jedině může překonat předlouhou "ulici zatracenců ", cestu přes kontinent, plnou neznámých, smrtících nebezpečí. Zatímco v motivicky výrazně bohatší literární verzi veze hrdina se svými společníky z Los Angeles do Bostonu sérum proti morové epidemii, ve filmu je cesta sebezáchovným aktem skupinky vojáků, kteří se chtějí dostat ze zničené raketové základy v kalifornské poušti do Albany ve státě New York, odkud zachytili rádiové signály.

Prvky road movie se ve snímku spojují s motivy typické postkatastrofické sci-fi. Filmový Tanner, který příznačně přišel o své literární křestní jméno Hell, není svobodným "pekelným andělem", ale jedním z vojáků, podílejícím se na americké "odvetě " za drtivý nukleární útok Sovětského svazu. V mladém muži, kterému se příčí armádní dril, se probouzejí pacifistické myšlenky, jež se však nikterak nedotýkají toho, jak bez skrupulí zatočit s mutovaným obřím hmyzem nebo se zdivočelými násilníky z hor. Hrdina na cestě přibírá další společníky: komisního majora Dentona, půvabnou zpěvačku Janice a toulavého chlapce Billyho, který umí výborně házet kamením. Jednoznačný happy end poutníkům zaručuje šťastnou budoucnost v idylické krajině, nedotknuté katastrofou a obydlené početnou laskavou společností...

Tento i další logické propady (např. skutečnost, že dva roky po nukleární katastrofě Zemi netrápí zvýšená radiace) svědčí o myšlenkové prostoduchosti vyprávění, ještě podpořené inscenační naivitou. Levně pořízený snímek se téměř celý natáčel ve známém Monument Valley, jehož bizarní skalní útvary a malebné pouštní přesypy posloužily technikům k vytvoření prostých vizuálních efektů, spočívajících hlavně v "dramatickém" přebarvení oblohy; podobně naivně působí "zmutovaný " hmyz.

Skutečnost, že Ulice zatracenců byla natočena ve stejném roce jako např. legendární Hvězdné války, plné filmařských fines a brilantně zvládnutých zvláštních efektů, odsuzuje Smightův film mezi vysloveně druhořadou podívanou. Nic na tom nemění ani herecká účast tehdy populárního Jana-Michaela Vincenta a známé Dominique Sandy.