Na tom starém hradě na northumberlandském pobřeží měl prý kdysi Sir Walter Scott napsat svého Roba Roye. Dodnes se tu dochoval jeho autentický husí brk i mnohé další památky Mistrovy osobnosti. Tak to alespoň nečetným návštěvníkům své "pevnosti", jak tomu sídlu hrdě říká, tvrdí jeho momentální výstřední majitel. Angličan George, který tu žije se svou mladou, krásnou francouzskou manželkou. Bál se možná, když se zbavoval svého prosperujícího podniku a rozhodoval se pro život v ústraní, aby mu ji svody velkoměsta neodvedly. Neuvědomil si ovšem, že Osudu člověk neunikne. A "Osud" se právě v této chvíli k této výspě civilizace neodvratně blíží. Osud v podobě dvou raněných gangsterů, kteří se po zpackané akci nutně potřebují alespoň na chvíli někam zašít. A jelikož široko daleko není nic vhodnějšího...

Slepou uličku natočil podle vlastního scénáře režisér Roman Polanski v roce 1966, těsně před tím, než odešel do Hollywoodu. Nezapřel v ní charakteristické rysy své tvorby, především hluboké zaujetí všemožnými úchylkami lidské psychiky. A dokázal navíc z tohoto na první pohled pouhého thrilleru - neboli příběhu dvou raněných gangsterů, terorizujících manželský pár - vytěžit nemalou dávku černého humoru. Snímek byl v r. 1966 oceněn na MFF v Berlíně Zlatým medvědem.