Italský architekt a filmař Michelangelo Frammartino přinesl divákům v roce 2010 již druhý celovečerní film Čtyřikrát. Podobně jako jeho mezinárodně úspěšný filmový debut Dar (Il dono, 2003), který byl ověnčený řadou festivalových cen, i jeho druhý snímek se nachází na pomezí hraného a dokumentárního filmu a příběh je opět zasazen do odlehlých, téměř vylidněných částí jižní Itálie.

Nejprve nenápadně sledujeme každodenní život starého pastýře koz, který žije v odlehlé středověké vesnici v horách italské Kalábrie. Lék proti dávivému kašli si vyrábí z vody a prachu, který sbírá z podlahy místního kostela. Poté režisér obrací naši pozornost na čerstvě narozené kůzle a na to, jak se slabé zvíře snaží postavit na vlastní nohy a vybojovat si místo v početném stádu. A nakonec sledujeme mohutnou jedli, kterou lesníci pokácí, aby ji zpracovali na dřevěné uhlí.

V jednom z nejpozoruhodnějších filmů 63. ročníku MFF Cannes, kde získal Cenu Europa Cinemas Label, Frammartino vytváří podmanivou, poetickou vizi o neustále se opakujícím cyklu života, přírody a neměnných tradic odlehlých míst. Hledá esenci života člověka, zvířat a věcí kolem nás. Snímek získal řadu ocenění a nominací v hlavních i vedlejších kategoriích na lokálních i mezinárodních filmových festivalech.