Stárnoucí muž se po letech života v Německu vrací do Kodaně. Ruční kamera těká prostorem jako v nejlepších snímcích manifestu Dogma 95 a vtahuje diváka do dramatu. Režisér mísí zdánlivě protichůdné vlivy. Na jedné straně divadelní svícení scén, které dává některým scénám charakter snu. Na straně druhé dokumentární výpovědi, kdy lidé hovoří přímo na kameru. Dohromady s civilním herectvím vše tvoří kompaktní celek. Hraný debut dokumentaristy zpracovává tradiční příběh osamělého stárnoucího muže, který je sice profesně úspěšný, ale není schopen udržet si vztahy s lidmi. Snímek vznikl díky programu Dánského filmového institutu na podporu začínajících tvůrců a zahájil hned po svém uvedení cestu po evropských festivalech.