Během pěti týdnů natáčení bylo každý den pořízeno kolem osmdesáti záběrů. Vzhledem k rychlému pracovnímu tempu a poměrně krátké době pobytu si Antonioni uvědomoval nemožnost hlubšího poznání života této pro Evropana tak exotické země. Jak sám prohlásil: „Vypravil jsem se do Číny, ne abych ji pochopil, ale abych ji viděl.“ Z toho vycházel i režisérův záměr dokumentovat vliv revolučních změn na každodenní život obyčejných lidí a nesnažit se o rozbor nových politických a společenských struktur. Paradoxně i takto ideologicky korektně pojímané dílo se u představitelů Číny nesetkalo s vlídným přijetím. Jelikož ve filmu postrádali více „jásavé“ barevnosti a impozantnosti, označili tvůrce za ruského revizionistu a jeho dokument obvinili z hanobení čínské revoluce.