Černobílý snímek Alexeje Germana Chrustaljove, vůz! je sice originální uměleckou reminiscencí na období stalinismu, konkrétně na údobí Stalinovy smrti koncem února a počátkem března 1953, ale díky své vypjaté expresivitě a alegorickému přesahu či "vybočení" vypovídá i o povaze ruské společnosti a politiky obecně. Velkolepý autorský projekt se vzpírá popisu, dějová linie se tříští do sledu sugestivních obrazů a bizarních epizod, v nichž se splétá tragické s komickým. Výsledkem je "nezařaditelné" dílo, působící zejména svou dynamikou, nečekanými zvraty a zvláštní atmosférou. Vypravěč vzpomíná na epizodu ze svého dětství. Jeho otec Jurij Glinskij, generál a přednosta velké moskevské kliniky, se měl stát obětí poslední velké stalinistické čistky, tzv. "spiknutí bílých plášťů", zaměřené na židovské lékaře. Generál se marně pokusí uniknout zatčení. Cestou do gulagu je surově znásilněn, ale pak je nečekaně převezen na daču k umírajícímu Stalinovi. Ani on však už nemůže tyranovi pomoci. U jeho lůžka se setkává se Stalinovým přisluhovačem Berijou, který po vládcově smrti přikáže svému řidiči: "Chrustaljove, vůz!