Jméno Jana Švankmajera najdeme ve všech světových encyklopediích - a zdaleka ne jen těch, které jsou specializovány na umění. Jeho surrealistické vize, v nichž většinou animuje živé herce a zároveň různé předměty, získaly v zahraničí zřejmě větší věhlas než u nás doma. Za komunistického režimu totiž Švankmajer nebyl žádnoucím tvůrcem.

Z jeho filmů jmenujme alespoň tituly Don Šajn, Zánik domu Usherů, Kyvadlo, jáma a naděje, Něco z Alenky, Otesánek. V těchto dnech slaví Jan Švankmajer své sedmdesáté narozeniny a retrospektivu jeho díla spolu s dokumentem (jenž vznikl ve francouzsko-české koprodukci) lze považovat za malou splátku obrovského dluhu, který vůči tomuto umělci dodnes naše společnost má.