Dokument Cesta snu sleduje Koukalovu životní dráhu od října 2010, kdy se dozvěděl hrozivou diagnózu. Mladý sportovec se slibnou kariérou absolvoval operaci varlete a sérii chemoterapií, po níž dočasně přišel mimo jiné i o vlasy. Na své sportovní snažení však nerezignoval, pokračoval v usilovném tréninku a zúčastnil se řady klání na domácích i zahraničních soutěžích. Jeho systematická dřina – provázená překvapivými výhrami, ale i bolestnými neúspěchy – se zúročila letos na jaře. Petr Koukal se probojoval na olympiádu v Londýně, kde byl navíc také vlajkonošem české výpravy. Záběry z tamějšího zahajovacího ceremoniálu, který proběhl 27. července, film symbolicky končí.

Dokument Cesta snu má několik vzájemně propletených rovin. Rozhovory s Petrem Koukalem, ale také s jeho rodiči, trenérem a spoluhráči, poodhalují mechanismy vrcholového sportu, kde o triumfu nad soupeřem často rozhodují zdánlivě zanedbatelné náhody či psychické nuance.

Prolíná se s kronikou o příkladné vytrvalosti, jež je jedním ze základních předpokladů úspěchu v jakémkoli oboru lidského snažení. Mozaika, která svým ostrým tempem a prudkými střihy připomíná badmintonové zápasy, je také sugestivním svědectvím o překonávání zdravotních handicapů a psychických propadů. Přerůstá v existenciální drama o mezních situacích, v nichž si musí poradit každý sám.

Autentický portrét těžící z protagonistových upřímných zpovědí začal vznikat několik dnů po jeho operaci. Vrací se také ke Koukalově účasti na olympiádě v Pekingu v roce 2008, kterou připomíná jeho tetování na ruce. Film zpestřují výpovědi Koukalovy matky, otce a dalších bližních tohoto výjimečného sportovce, jehož badmintonové dětství ilustrují záběry z rodinného archívu.

Dokument – podmalovaný hudbou Petra Ostrouchova a frázovaný odpočítáváním času do londýnské olympiády – natočil zkušený český střihač Vladimír Barák, jenž spolupracoval na řadě úspěšných fi lmů (například Pelíšky (1999), Želary (2003), Občanský průkaz (2010) a další). Dokument Cesta snu je jeho první rozsáhlejší režijní prací.