U nás zatím málo známý americký režisér Bob Rafelson (před lety jsme viděli jeho Malé životní etudy) nenaplnil zcela naděje jež do něho byly vkládány na počátku 70. let, a ve své tvorbě se postupně přiklonil k silnému proudu komerční hollywoodské kinematografie. Jeho poslední filmy se vyznačují výrazným smyslem pro vizuální stránku filmového díla, ale také značně komplikovanou výstavbou děje a zastřenou motivací hlavních postav. Výše uvedená charakteristika se plně vztahuje i na Černou vdovu.

Scenárista Ronald Bass (mj. spoluautor Rain Mana) se nechal inspirovat sérií černých kriminálních snímků 40. let, v nichž atmosféra hrála stejnou roli jako vlastní příběh. Rafelsonova režie je tomu také zcela podřízena. Ved1e mimořádné kameramanské práce Conrada Haila upoutají promyšlené herecké kreace obou hlavních představitelek Debry Wingerové v roli žensky zakomplexované a svou prací posedlé vyšetřovatelky Alex Barnesové (používání mužsky znějící zkratky jejího křestního jména Alexandra tu má výmluvnou funkci) a Theresy Russellové v úloze tajemně krásné, sexuálně vyzývavé a přitom smrtící Kateřiny.