V pestrém rejstříku žen ve Felliniho filmech zaujímají nepřehlédnutelné místo prostitutky, které se objevují v panoptikální přehlídce sexuálně dráždivých typů s nejroztodivnější fyziognomií.

Cabiria se mezi nimi ovšem vyjímá a výrazně odlišuje. Režisér k ní měl, stejně jako ke Gelsomině, zvláštní, skoro protektorský vztah, prodchnutý soucitem a touhou chránit je před drsnou lhostejností světa, očistit jejich degradované ženství. Do Cabiriiných nocí vložil nejsubtilnější citové polohy, sahající až k hranici slzavého dojetí, jímž jako by chtěl omilostnit svědomí celého mužského rodu. Cabiria pocházející z nejnižší vrstvy je psychologicky složitější než prostá Gelsomina, nemá její andělsky bezbrannou pokoru, tvrdošíjně hájí svou lidskou důstojnost.

Živnost prodejné ženy, určující charakter této postavy, dryáčnicky prostořeké a drzé někdy až k vulgárnosti, v ní nezničila citlivost ani touhu po skutečné lásce. Je příznačné, že na své cestě prochází jen samým zklamáním. Působivou esencí Cabiriiny naivní opravdovosti je scéna ve varieté, kde zhypnotizována kouzelníkem prožije okamžiky pravého štěstí v tanci s neviditelným nápadníkem.Ani prozření, které si protrpí po zkušenosti se sňatkovým podvodníkem, „posledním vrahem jejích iluzí“, ji nepřipraví o životodárnou sílu a naději, která se v posledním záběru zračí v jejích rozslzelých očích.