Přežil pád své vesmírné lodi, která přiletěla bůhví odkud. Chodí po světě, v němž je pro něj všechno nové, neznámé, dívá se na celé to lidské hemžení kolem sebe velkýma, udivenýma očima. Neumí mluvit, ale rozumí, umí číst myšlenky, umí pozorně naslouchat, umí možná i mnoho jiných věcí: dotykem dlaně léčit bolavé rány, opravovat nefungující přístroje... A lidé, s nimiž se potkává - alespoň někteří - jako by v sobě najednou nalézali kousek toho lepšího, co v nich je. Kousek lidskosti, která je bůhví proč nutí tomu divnému chlápkovi pomoct...

Nízkorozpočtový snímek (veškeré náklady činily pouhých 400 tisíc dolarů) Bratr z jiné planety je typickým autorským filmem: kromě scénáře a režie jej John Sayles i sestříhal, (dokonce si v něm i zahrál menší roli - jednoho "muže v černém"). Inspirací k němu, podle Saylesových slov, byly jednak jeho vlastní divoké sny, jednak román Ralpha Ellisona Neviditelný muž. To, že jeho ústřední hrdina neumí mluvit a vnímá svět kolem sebe de facto jako udivené dítě, umožnilo režisérovi použít některé postupy a metody, které byly nemyslitelné od příchodu zvukového filmu. (Některé scény také v divákovi vysloveně evokují klasické němé snímky s Busterem Keatonem.) A pohled bytosti z jiného světa na ten náš mu umožnil vytvoření jemné společenské satiry, umožnil mu ukázat, jak se dají - lidskostí a vzájemným pochopením - překonávat komunikační bariéry.

V r. 1985 získal snímek na Mezinárodním filmovém festivalu fantastických filmů ve španělské Katalánii dvě hlavní ceny: Joe Morton za nejlepší herecký výkon, John Sayles za nejlepší scénář.