Režisér do svého dokumentárního projektu, připomínajícímu mohutný veletok s množstvím slepých ramen, začlenil množství známých i méně známých postav českého veřejného života a snažil se s nimi povážlivě manipulovat už tím, že je umisťoval do většinou bizarních prostředí či alespoň bizarních kontextů: Egona Bondyho před Muchovu Slovanskou epopej, Johna Boka či Petra Uhla do kostnice, Jima Čerta dopravil na dno propasti...

Zpovídané „oběti" se většinou nechají zatáhnout do Váchových šalebných tenat, ostatně Vachek dává razantně najevo, co by jej nejvíce zajímalo a co naopak považuje za zbytečný odpad. Jen mimořádně silné osobnosti dokáži vzdorovat - takový Jiří Krejčík si bez ohledu na Vachkovy snahy vede stále svou a nakonec popuzeně prohlásí, že s jeho metodou zásadně nesouhlasí, načež sám zastaví natáčeni.