Dvaadvacetiletá Marie, která dokončuje studia na sociální škole, osmnáctiletý Adam, právě opouštějící dětský domov a nejmladší, sedmnáctiletá Eva, kterou odchod do normálního světa teprve čeká - to je ústřední trojice hrdinů, s níž se setkáváme na začátku příběhu. Spojuje je příbuzenský vztah, mají jednu matku, neschopnou nést své mateřství. Mají zvyky a zkušenosti obyvatel dětského domova a naopak jim chybí mnohé ze zkušeností, které my všichni mimo dětské domovy považujeme za samozřejmé a běžné - například samozřejmý chod běžné rodiny. Jejich vzájemné pouto je ovšem nesmírně silné, tak trochu jsou to ti tři proti neznámému, drsnému a nic neodpouštějícímu světu. Musejí ho nejen vnějškově, ale především niterně pochopit, musejí se ho niterně naučit, aby mohli obstát jako všichni ostatní, kteří tento handicap nemají.